na Blog.cz

Já sám jsem se sice na žádné z těch zpívání v rotundě nedostal, ale věděl jsem o nich a chodil jsem kolem Rotundy s posvátnou úctou, až do 25. července 1983, kdy Rotundu obklíčilo komando těžkooděnců v bílých helmách. Ten den Neduha vycestoval z Československa, aby se vyhnul kriminálu, kterým mu StB vyhrožovala.

Neduha: "Rotunda Svatého Kříže byla obklíčena bílohelmáky a jak tam bylo hodně lidí, vevnitř bylo namačkáno, tak jsme měli velký strach, aby nedošlo k nějaké panice, protože tam byli starší lidé, děti, ženský, že jo. Naštěstí všichni zachovali chladnou hlavu a jak vycházeli, tak byli filmováni, fotografováni, natáčeni, tenkrát už mělo StB videokamery. Byli ocejchováni. Dostali se zkrátka do ohniska zájmu StB."

Neduha: "No, vzniklo to tak, že jsem potkal starokatolického kněze doktora Pulce a ačkoliv názory na něj, jaký byl, se nyní liší, tak nám pomohl velice. Slyšel nás na Karlově mostě, kde jsme hráli s Dušanem Hejbalem a pozval nás, jestli bychom mu nezahráli v kostele u Sv. Kříže. A ta moje spolupráce s ním pokračovala vlastně až do jeho smrti a i když třeba zde jsou domněnky o různých spolupracech s různými nekalými institucemi. Tak na druhou stranu se mu pod svícnem podařilo udělat mnoho hezkých kulturních a náboženských programů a pomohl mnoha lidem."

Neduha: "To byly hudební nešpory, což je něco mezi odpolední a večerní bohoslužbou o té šesté hodině zhruba tak v podvečer."

Neduha: "Bohabojný, no. Pokora by měla být každému dána.To je krásná vlastnost, mám jí málo, přiznávám. Měl bych se zastavit a zamyslet a takhle já bych řekl, že ve mně je víra, ale už se vzdaluju od těch konkrétních církví a doufám, že přes veškeré věci, které různé církve páchají, tak že si tu víru uchovám. Ale jak říkám, nemusím už být nikde v žádné církvi, stačí mi ta modlitba, jak byla asi chápána křesťansky prvotně, je to i letmá modlitba, soustředění se, zamyšlení, meditace."

(zdroj: Rozhlas, kde můžete vyposlechnout i celý rozhovor).

   Koncert Plastic People of the Universe, který se konal v Hradci Králové dne 17.11.2010 byl velmi příjemným zpestřením kulturního života v Hradci. Měl jsem to štěstí a lístek si sehnal dostatečně včas, takže jsem si mohl dovolit i ten "luxus" a sedl jsem si přesně doprostřed první řady, abych na to všechno lépe viděl!

   Přijela celá klasická sestava PPU. Tedy - Vráťa Brabenec (saxofon, zpěv), Jiří Kabeš (viola, zpěv), Josef Janíček (klávesy, zpěv), Joe Karafiát (kytara, zpěv), Eva Turnová (baskytara, zpěv) a Jára Kvasnička (bicí). Koncert trval přes dvě hodiny a během této doby zaznělo skoro vše, co jsem opravdu chtěl slyšet. Začalo se Apokalyptickým ptákem, dále přes Půlnoční myš, Absolutní vůli, Kanárka i k dvěma písním z desky Maska za maskou z roku 2009. Jako přídavek zazněla milovaná píseň Mejly Hlavsy Muchomůrky bílé.

   Dojem byl veliký, vidět tyto legendy české undergroundové hudby naživo je něco výjimečného. Splnil se mi tím jeden sen. Nic na tom nezkazilo ani to, že jsem se po koncertu dozvěděl od Evy Turnové, že to byl snad její nejhorší koncert, co odehrála. Kapela totiž do Hradce přijela z turné po Slovensku a po náročné cestě hned hráli znovu a právě tady. Z její pozice byl koncert o to horší, že se jí při převozu či někdy před koncertem pohnula hlava u kytary, takže zvuk byl tatam. Excelentní výkon znovu podal Vráťa Brabenec. Je neuvěřitelné kolik vnitřní síly tento muž má. Zvuk saxofonu a úžasné sólové partie si člověk vyloženě užil.

Tímto bych chtěl poděkovat celému ensemblu The Plastic People of the Universe a doufám, že se znovu uvidíme. Třeba i v Hradci Králové...

kytara, zpěv: Jaroslav Jeroným Neduha
sólová kytara: Jiří Mareš
baskytara: Jerry Tomášek
bicí: Miriš Toman
saxofon, zpěv: Mikoláš Chadima
perkuse: Marta Gotthard-Zelinková

1997
10. ledna Plastic People vystoupili ve Španělském sále Pražského hradu na slavnostním večeru k dvacátému výročí Charty 77. Nejvýznamnější sestava skupiny (Milan Hlavsa, Josef Janíček, Jiří Kabeš, Vratislav Brabenec, Jan Brabec) tak spolu stála na pódiu poprvé po šestnácti letech. Na jaře se konaly poslední koncerty Fiction. V srpnu bylo zahájeno vydávání sebraných nahrávek souboru z let 1969-1986 na deseti kompaktních discích. Milan Hlavsa a Jan Vozáry vydali v září 1997 album Magická noc, sestavené z elektronických coververzí třinácti písniček Plastic People. 31. října vyšlo v nakladatelství Maťa první vydání knihy Texty.
V září se Vratislav Brabenec vrátil do České republiky a Plastic People, posíleni o kytaristu Josefa Karafiáta, začali zkoušet na koncertní turné, které začalo 31. října v Liberci, pokračovalo v Pardubicích, Polné u Jihlavy, Českých Budějovicích, Plzni, Brně, Valašském Meziříčí, Kopřivnici, Uherském Hradišti a vyvrcholilo od 19. do 22. listopadu sérií čtyř vystoupení v pražském Paláci Akropolis. Na koncertech 21. a 22. listopadu bylo natočeno album 1997, které vydala v polovině prosince firma Aion. V prosinci také vyšla kniha Ivana Jirouse Magorův zápisník, obsahující mj. Pravdivý příběh Plastic People.

1998
Další koncertní šňůra Plastic People se konala od 18. do 30. března a zahrnula Vídeň, Bratislavu, Žilinu, Lučenec, Trenčín, Košice, Študlov a Prahu (Akropolis). Pražský koncert 30. března navštívil i prezident Václav Havel. 13. července proběhl další koncert v Akropoli, 18. července Plastic People s úspěchem vystoupili v newyorském klubu Irving Plaza. Milan Hlavsa při příležitosti návštěvy Václava Havla ve Spojených státech hrál 17. září v Bílém domě jako host na koncertě Lou Reeda (společnì hráli Reedovy skladby Sweet Jane a Dirty Blvd.). 29. a 30. září se konaly koncerty v Paláci Akropolis, v říjnu vystoupení v Písku. Milan Hlavsa na podzim natočil sólové album Šílenství. Sestavil je ze skladeb, které byly psány pro Plastic People, ale skupina je odmítla. Na přípravě alba se podíleli Dušan Vozáry (producent, syntezátory a samply), Josef Karafiát a Jan Pokorný (kytary) a Eva Turnová (zpěv).

1999
5. února Plastici hráli na svatbě Svatopluka Karáska v kostele U Salvátora. 8. února vyšlo u firmy Globus Music Šílenství, zároveň proběhla koncertní premiéra (v úvodu koncertu Plastiků v Paláci Akropolis). Téhož dne se dostala do prodeje anglická verze Textů Plastic People (jako koprodukce vydavatelství Maťa a Globus Music, připravená pro nadcházející americké turné skupiny). 9. února hráli Plastici v Akropoli znovu, tentokrát na úvod koncertu představil Jan Brabec nové složení své Domácí kapely. Od 23. února do 13. března trvalo turné Plastic People po Kanadě a Spojených státech. Mezi zastávky patřila města Boston, Montreal, Toronto, Washington, New York, Minneapolis, Seattle, San Fran cisco, Los Angeles či San Diego. Po návratu z Ameriky od skupiny odešel Jan Brabec, aby se mohl plně věnovat Domácí kapele.
Na jaře a v létě Hlavsa koncertoval s programem Šílenství (s kytaristou Josefem Karafiátem, baskytaristkou Evou Turnovou a bubeníkem Ludvíkem Kandlem). Podzimní vystoupení Plastic People už se skupinou odehrál nový muž za bicími: Ludvík Kandl, bývalý člen Hudby Praha. Soubor v té době do repertoáru zařadil i pět skladeb ze Šílenství. Turné trvalo od 10. do 19. listopadu: Liberec, Pardubice, Huntířov, Wroclaw, dvakrát Bratislava, Študlov. Poslední regulérní koncert Plastic People s Milanem Hlavsou se konal 5. prosince v Paláci Akropolis u příležitosti křtu sebraných spisů Václava Havla. Tentýž den hrála Domácí kapela na festivalu Alternativa v Divadle Archa; počátkem následujícího roku měla už jen dvě vystoupení a pak se rozešla.

2000
Brabenec byl až do konce dubna v Kanadě, skupina zatím zkoušela nový repertoár. Koncem dubna lékaři Hlavsovi našli zhoubný nádor na plicích. Květnový koncert Plastic People i termín nahrávání alba s pracovním názvem Návrat k obrazu byly zrušeny, 9. května Hlavsu operovali. 10. června Plastici zahráli čtyři písně na festivalu 10 let Globusu v Zadní Třebáni (Hlavsa nezpíval, jen hrál na baskytaru), na podzim vyšel záznam jako součást dvojalba Underground v kostce.
V říjnu se Hlavsův stav zhoršil, objevily se příznaky mozkového nádoru. Koncem října byly zrušeny všechny aktivity skupiny, včetně již domluvených prosincových koncertů. Koncem roku byl dokončen film Jany Chytilové The Plastic People Of The Universe.

2001
5. ledna Milan Hlavsa zemřel. Poslední rozloučení se konalo 11. ledna v kostele Svatého Jakuba staršího na Zbraslavi, zúčastnily se ho stovky lidí. 28. února měl v Divadle Archa premiéru film The Plastic People Of The Universe. 6. a 7. března zahráli Plastic People poprvé bez Hlavsy - na koncertu Když je dnes člověku 50, uspořádaném k Hlavsovým narozeninám. 18. dubna vydal Globus 2CD kompilaci Milan Hlavsa - Než je dnes člověku 50 - Poslední dekáda, obsahující z poloviny výběr Hlavsových nahrávek z let 1988-1998; druhý disk je záznamem koncertu z 6. března (kromě PPU ještě Garage, Velvet Revival, DG 307). V dubnu a květnu Plastic People natočili album Líně s tebou spím. Koncert spojený se křtem desky se konal 6. června na pražském ostrově Štvanice. Na baskytaru hrála - stejně jako na obou březnových koncertech - Eva Turnová, na kontrabas Ivan Bierhanzl. Skupina pak hrála ve Studené, Svitavách, Prostředním Vydří, Kopřivnici a na festivalu v Českém Brodě. Pak Brabenec odjel znovu do Kanady. Podzimní koncerty začaly 13. října v Kolíně, 22. října Plastici vystoupili v budapešťském divadle Merlin Shinház.

(Vše na Plastic People)

1987
V únoru došlo poslednímu pokusu uspořádat vystoupení Plastic People: v Lucerně (v rámci předkola festivalu Rockfest) a v Junior klubu Na Chmelnici (tehdejším pražském centru nezávislého rocku), pod zkratkou PPU a v sestavě Hlavsa, Janíček, Kabeš, Brabec, Pohanková, Schilla, Schelinger. Zákazy vždy přišly jen krátce před plánovaným vystoupením, dva koncerty PPU Na Chmelnici byly dokonce plakátovány. Britský hudebník, vydavatel a vůdčí osobnost hnutí Rock In Opposition Chris Cutler vydal desku Půlnoční myš (pod názvem Midnight Mouse). Protože Cutler pravidelně jezdil do Československa, nebyla z konspiračních důvodů na albu uvedena jeho firma Recommended Records, ale holandská značka Freedonia Records.
Milan Hlavsa začal (jako kytarista a občasný zpěvák) veřejně vystupovat se skupinou Garáž, pro kterou už od počátku osmdesátých let psal skladby a několikrát s ní také natáčel (nahrávky vyšly roku 1990 na deskách Best Of Garáž a Vykopávky, později také na kompaktních discích Demo, Garáž No. 1 a To byla Garáž).

1988
V březnu se Plastic People rozešli. Milan Hlavsa, Josef Janíček, Jiří Kabeš, Michaela Pohanková, Tomáš Schilla, kytarista Karel Jančák a bubeník Petr Kumandžas založili skupinu Půlnoc, která měla v repertoáru i skladby Podivná je podivná, Nikde nikdo a Dopis, připravené ještě pro Plastic People. Půlnoc koncertovala od 28. června 1988, veřejně a bez větších problémů.

1989
Vratislav Brabenec natočil s Josefem Karafiátem v Kanadě kazetu Mraky se vaří, 29. ledna 1989 se v newyorském klubu Kitchen spolu s Pavlem Zajíčkem, Edem Sandersem, Elliottem Sharpem, Garym Lucasem a dalšími hudebníky zúčastnil benefičního koncertu pro Ivana Jirouse, popáté uvězněného v říjnu 1988 a propuštěného až v listopadu 1989. Hlavsa odešel od Garáže. Půlnoc absolvovala první turné po klubech ve Spojených státech (duben a květen 1989), kytarista Karel Jančák v USA zůstal, nahradil jej Jiří Křivka.

1990
16. června 1990 vystoupila Půlnoc v Paříži na výstavě tvorby Andyho Warhola, kde po dvacetileté pauze zahráli i The Velvet Underground. V létě 1990 vydala desku Půlnoc, v říjnu a listopadu absolvovala druhé turné po Americe. Tentokrát již muzikanti nemuseli do Ameriky letět jako nenápadní turisté, ale šlo o standardně zorganizovanou koncertní šňůru.

1991
V červnu natočila Půlnoc v New Yorku album City Of Hysteria pro firmu Arista (Křivku mezitím vystřídal kytarista Tadeáš Věrčák). Záhy po dokončení alba od skupiny odešli Michaela Němcová a Petr Kumandžas. Obměněná sestava Půlnoci se zpěvačkou Michaelou Dufkovou a bubeníkem Jiřím Michálkem sice vystupovala až do června 1993, žádnou další desku však nenahrála.
Domácí kapela, kterou po rozchodu Plastic People zvolna připravoval Jan Brabec, měla v červnu své první vystoupení. Vedle Brabce v ní měl podstatnou roli Vít Brukner, dřívější člen Z jedné strany na druhou. Svým pojetím Domácí kapela jasně navázala na zvuk Plastic People z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Vztahy mezi bývalými členy Plastic People tehdy byly dost napjaté a s obnovením spolupráce nikdo nepočítal.

1992
V létě vyšlo debutové album Domácí kapely Neděle. V téže době natočil Milan Hlavsa s Pavlem Zajíčkem a Michaelou Němcovou pod obnoveným názvem DG 307 album Uměle ochuceno. V příštích dvou letech pak s novým, podstatně širším složením DG 307 odehrál i několik koncertů. Album Půlnoci City Of Hysteria vyšlo v listopadu také v Československu (u firmy BMG).
Začátkem prosince vyšel knižní rozhovor Jana Pelce s Milanem Hlavsou Bez ohňů je underground. U příležitosti vydání knihy se 4. prosince v pražském klubu Roxy konal koncert nejstaršího obsazení skupiny: Milan Hlavsa, Michal Jernek, Jiří Števich, Pavel Zeman, Josef Janíček plus Jiří Kabeš, Jaroslav Vožniak a hostující bubeník René Starhon. O dva týdny později (18. 12.) vystoupila táž sestava v klubu Radost FX. Byl to zároveň křest osmialbové kolekce nahrávek Plastic People, vydané firmou Globus International. Kompletní záznam vystoupení Plastic People v Roxy byl vzápětí vydán na kazetě a počátkem příštího roku i na kompaktním disku Bez ohňů je underground.

1993
V červnu 1993 se rozpadla Půlnoc, aniž stihla natočit připravované album. Jiří Kabeš se stal členem pubrockové skupiny Echt! (roku 1997 jí vyšlo debutové album Hořký pití). Michaela Němcová začala zpívat s Domácí kapelou.

1994
Na jaře odehrál Milan Hlavsa poslední koncerty s DG 307, skupina ovšem dál pokračovala bez jeho účasti. V létě Hlavsa vytvořil s Dušanem a Janem Vozáryovými a zpěvačkou Jitkou Charvátovou soubor Fiction, který na podzim vydal album Fiction, obsahující částečně skladby složené ještě pro Půlnoc. Josef Janíček začal hrát tradiční keltskou hudbu ve skupině Celtic rej (roku 1995 vydala kazetu The Rolling Wave, v příštím roce změnila název na Púca rua, v červnu 1997 měla poslední koncert).

1995
Vratislav Brabenec nahrál během své návštěvy v Praze album Konec léta, na němž se podílel i Jan Brabec a kytarista Josef Karafiát, který se účastnil už Brabencovy nahrávky Mraky se vaří z roku 1989. Fiction vydali v prosinci album Neverending Party, obsahující výhradně přejaté skladby z repertoáru The Velvet Underground.

1996
V září vyšlo album Půlnoci Live In New York, obsahující záznam vystoupení z 25. dubna 1989, na němž se podíleli i kytarista Gary Lucas a saxofonista Elliott Sharp. Skupina Fiction v listopadu zveřejnila své třetí album Noc a den. Domácí kapela (už ve složení se zpěvačkou Michaelou Němcovou) v tomtéž měsíci vydala své druhé album Jedné noci snil.

(Vše na Plastic People)

1979
Ve spolupráci Milana Hlavsy a Eugena Brikciuse, básníka a autora happeningů, vznikla na jaře dvě bizarní představení: muzikál Hello Fellow - Ave Clave a latinská hokejová reportáž Phil Esposito. Po provedení "mýdlového muzikálu" Hello Fellow - Ave Clave 30. března 1979 v bytě Pavla Brunnhofera v Náplavní ulici (u příležitosti vernisáže soukromé výstavy Brikciusových obrazů) zasáhla policie, účastníci večírku byli perlustrováni, šestnáct z nich skončilo v celách předběžného zadržení v Bartolomějské ulici; všichni byli do 48 hodin propuštěni.
Na rok 1978 připadlo sté výročí narození a padesáté výročí smrti českého filosofa a spisovatele Ladislava Klímy. Plastic People se tohoto krajně nekonformního tvůrce, který jim nutně musel být sympatický a na něhož se už roku 1973 odvolávali instrumentálkou Jak bude po smrti, rozhodli připomenout koncertem; ten se ovšem podařilo realizovat až v říjnu 1979 na hospodářské usedlosti v Nové Vísce u Chomutova, kterou koupila skupina lidí z okruhu undergroundu, aby měla relativně klidný prostor pro pořádání koncertů. Pořad Jak bude po smrti navazoval na Pašije nejen způsobem provedení (jedno vystoupení a "studiová" nahrávka, tentokrát však nakonec nevydaná), ale i tvůrčí koncepcí: Hlavsa složil k Brabencovým adaptacím Klímových textů rozsáhlé skladby (dvě zpívané, jednu instrumentální). Obsazení pro tento projekt bylo redukováno na základní pětici (Hlavsa, Brabenec, Janíček, Kabeš, Brabec).
Roku 1979 Pavel Zajíček obnovil DG 307: na pořadech Dar stínům (jaro 1979) a Pták utrženej ze řetězu (podzim 1979), provedených v Nové Vísce, se mimo jiné podíleli i Jan Brabec, Josef Janíček, Ladislav Leština a Ivan Bierhanzl.

1980
O Velikonocích vydal Boží Mlýn album Passion Play. Tlak komunistické moci proti nekonformním umělcům se prudce stupňoval. Usedlost v Nové Vísce byla úředně vyvlastněna, řada významných osobností undergroundové scény (Pavel Zajíček, Svatopluk Karásek, Karel Soukup) byla nucena emigrovat. Plastic People začali zkoušet třetí velké dílo autorského týmu Hlavsa - Brabenec: album Co znamená vésti koně. Opět zde hrál houslista Ladislav Leština, nově přizvaným hudebníkem byl klarinetista Josef Rössler. Přes návrat k písňové formě Plastic People pokračovali v zadumaně artistní linii, svým chmurným patosem a využíváním postupů církevní hudby se dosti vzdálili původním razantně rockovým východiskům.

1981
V dubnu Plastic People na Hrádečku nahráli album Co znamená vésti koně. Koncertní provedení 15. března 1981 v Kerharticích poblíž České Lípy pro Plastiky de facto znamenalo konec vystupování: poté, co Státní bezpečnost nechala podpálit dům, ve kterém se představení konalo, bylo jasné, že jde opravdu do tuhého. V listopadu 1981 byl v rámci zásahu proti vydavatelům samizdatového časopisu Vokno počtvrté uvězněn Jirous, tentokrát na tři a půl roku. Brabence StB pod hrubým nátlakem donutila podat žádost o vystěhování.

1982
Z plánovaného projektu Souostroví Gulag, inspirovaného koncentráčnickou epopejí Alexandra Solženicyna, zůstal jen fragment: tři instrumentálky (Metastáze, Kolejnice duní a Sociálně blízcí), natočené v březnu. Dva dny poté, co je Plastici nahráli, odjel Brabenec do Rakouska a v příštím roce se přestěhoval do Kanady.

1983
Kanadské vydavatelství Boží Mlýn zveřejnilo pod titulem Leading Horses zkrácenou "studiovou" nahrávku Co znamená vésti koně (sedm skladeb z deseti). Plastic People (tedy baskytarista a zpěvák Hlavsa, klávesista a zpěvák Janíček, violista a zpěvák Kabeš, bubeník Brabec, houslista Leština) přibrali Petra Placáka a Václava Stádníka, mladé hráče na klarinet, basklarinet a flétnu, a vytvořili album Hovězí porážka, jímž se do jisté míry vrátili k přímočaře rockovému pojetí.

1984
V lednu 1984 byla dokončena nahrávka Hovězí porážky, krátce nato napsal Václav Havel sleevenote pro připravované vydání v Kanadě. K vydání gramofonové desky ovšem nakonec nedošlo a Boží Mlýn ukončil existenci.

1985
Na desce Půlnoční myš (nahrané na jaře) soubor posílili ještě trombonista Vladimír Dědek a kytarista Jan Macháček. Ve srovnání s tíživě temnými skladbami z období 1977-84 je toto album odlehčenější, obsahuje nepřehlédnutelnou dávku humoru. Část textů pro Hovězí porážku a téměř všechny pro Půlnoční myš - tedy básně Ivana Wernische, Karla Hynka Máchy, Christiana Morgensterna a Milana Nápravníka - pro Plastic People vybral Václav Havel.
Jan Brabec s Ladislavem Leštinou, Vítem Bruknerem a Andreou Landovskou vytvořili v létě 1985 seskupení Z jedné strany na druhou, v lednu 1986 natočili stejnojmennou kazetu, v únoru měli soukromý koncert v Praze-Lysolajích.

1986
Začátkem roku Plastic People nahráli instrumentální doprovod k vídeňskému uvedení Havlovy divadelní hry Pokoušení; scénickou hudbu natočili Hlavsa, Janíček, Kabeš, Brabec, Dědek, Leština a nový violoncellista Tomáš Schilla. Hudba ovšem nakonec použita nebyla.
Po Leštinově a Dědkově odchodu Plastici přibrali zpěvačku Michaelu Pohankovou (od ledna 1989 Němcovou) a kytaristu Milana Schelingera (který hostoval už v jedné skladbě na Hovězí porážce).

(Vše na Plastic People)

1973
Během dvanácti měsíců, kdy kapela nekoncertovala, stačila velmi zásadně proměnit sestavu i repertoár. Nové obsazení vedle Hlavsy, Janíčka a Kabeše tvořili bubeník Jiří Šula a saxofonista Vratislav Brabenec, který svým svobodomyslným hudebním pojetím a jazzovou minulostí přispěl k zaměření Plastiků na experimentální formy a napříště již výhradně vlastní repertoár; v tvorbě skupiny se projevil i vliv Aktualu a osobitého amerického skladatele Edgara Varčse. Hlavním zpěvákem se stal Hlavsa, některé skladby zpíval Janíček. Velmi podstatnou změnou byl důsledný přechod k češtině: v období s Wilsonem angličtina jednoznačně dominovala, výjimkou se roku 1972 stalo jen využití dvou básní Jiřího Koláře. Opravdovým objevem pro kapelu byla výrazná, svěže provokativní tvorba Egona Bondyho. Jeho texty pak v repertoáru Plastiků naprosto převažovaly až do roku 1976. 16. května 1973 Plastic People absolvovali přehrávky pro Pražské kulturní středisko. Porota jim profesionální kvalifikaci přiznala, po dvou týdnech však souboru bylo doručeno zamítavé vyrozumění. Verdikt ale přípravám koncertování zabránit nemohl. 26. června Plastici hráli na parníku Vyšehrad, 8. července spolu se skupinou Ale a jazz v Klukovicích u Prahy (tam měli také zkušebnu). Do instrumentáře kapely přibyl jednoduchý elektronický nástroj theremin; hrál na něj Jiří Kabeš. Prvními bondyovkami v repertoáru byly například Francovka, Jaro léto podzim zima, Epitaf nebo Podivuhodný mandarin. Své místo v koncertním programu krátce měla i skladba Boredom s textem Vratislava Brabence a také instrumentálky NF 811 či Ballerina. Po hospodském incidentu s penzionovaným majorem StB byl 30. července 1973 zatčen Ivan Jirous. Kapela tak na deset měsíců přišla o manažera. 7. října hráli Plastici opět v Klukovicích s experimentálním souborem Ale a jazz, premiéru tam měla i kapela DG 307, kterou pod silným vlivem Aktualu založil Pavel Zajíček s Milanem Hlavsou. 1. prosince Plastic People koncertovali ve Veleni (komponovaný pořad Do lesíčka na čekanou) a bylo to vlastně jejich poslední opravdu veřejné vystoupení; na všechny další už mohlo chodit jen pozvané publikum a riskovat tím problémy s policií.

1974
30. března měli Plastic People spolu s DG 307 hrát na rockové přehlídce v Rudolfově u Českých Budějovic. V restauraci Amerika však nakonec stačila vystoupit jen pražská hardrocková skupina Adept. Během jejího koncertu brutálně zasáhla policie, řadu návštěvníků zbila. Následovalo velké zatýkání, které pak vyústilo v soudní postihy mnoha lidí. I když mezi zadrženými nebyl nikdo z Plastiků, šlo o více než výmluvné varování. Roku 1974 se konala už jen dvě soukromá vystoupení. 2. června to byla oslava návratu Ivana Jirouse z vězení; Plastic People hráli v žižkovském ateliéru Jaroslava Kadlece vesměs nové skladby (například Vožralej jak slíva, Prší, prší, Já a Mike, Zácpa, Nikdo, Traktory), spolu s nimi účinkovali DG 307.
1. září se v Postupicích u Benešova uskutečnil velký koncert u příležitosti svatby Arnošta a Jarky Hanibalových, který se jako První festival druhé kultury stal zásadním vystoupením již zřetelně zformovaného undergroundu. Kromě Plastiků se ho ho zúčastnili například The Old Teenagers, Sen noci svatojánské band, Goldberg Grass Band, DG 307, písničkáři Svatopluk Karásek a Karel Soukup.
Koncem roku Jiřího Šulu za bicími vystřídal Jaroslav Vožniak a na hradě Houska vznikla první dochovaná "studiová" nahrávka skupiny, z níž potom bylo vybráno deset skladeb pro album Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned, vydané spolu s obsáhlou brožurou The Merry Ghetto roku 1978 francouzskou firmou SCOPA Invisible Production.

1975
Tento rok byl pokračováním dynamického rozvoje celé undergroundové scény: pod vlivem Plastiků vznikaly nové kapely, Jirous napsal svůj zásadní manifest Zpráva o třetím českém hudebním obrození, 21. června se konalo největší a nejzdařilejší (zároveň však nadlouho poslední) vystoupení DG 307 v Kostelci u Křížku, zorganizované jako oslava svatby Milana Hlavsy a Jany Němcové. Krátce po skončení koncertu následoval mohutný policejní zákrok, desítky návštěvníků byly zadrženy, ale všichni do 48 hodin propuštěni. Plastici opět odehráli jen dva utajované koncerty: 31. ledna v Mokropsech (první vystoupení s Vožniakem; účinkovaly také skupiny The Old Teenagers, Umělá hmota, DG 307, zpívali i Soukup a Karásek) a 20. prosince v Klukovicích (kde měly premiéru nové skladby Ach to státu hanobení, Píseň brance, Apokalyptickej pták či Eliášův oheň). 11. listopadu 1975 se kapela - opět bezúspěšně - pokoušela udělat alespoň amatérské přehrávky.

1976
Zlomem v historii Plastic People se 21. února stal Druhý festival druhé kultury v Bojanovicích, pořádaný jako opožděná oslava svatby Ivana Jirouse a Juliany Stritzkové. Vystoupily mimo jiné skupiny The New Old Teenagers, Umělá hmota 3 s hostujícím Egonem Bondym jako zpěvákem, Umělá hmota 2, Sanhedrin, Doktor Prostěradlo Band, Bílé světlo, The Hever And Vazelína, písničkáři Soukup a Karásek. Bojanovice byly definitivním impulsem k razantní policejní akci. Zatýkání začalo 17. března: ve vazbě se ocitli všichni členové Plastic People, Ivan Jirous, Pavel Zajíček, Svatopluk Karásek, Jan Kindl, Otakar Michl, Zdeněk Fišer, Pavel Zeman, Karel Soukup, Jaroslav Kukal, Zdeněk Vokatý, Karel Havelka, Miroslav Skalický, František Stárek a další. Většina obviněných byla od dubna do srpna postupně propuštěna.
V červenci se v Plzni konal proces proti Havelkovi, Skalickému a Stárkovi: za pořádání vystoupení Ivana Jirouse, Karla Soukupa a Svatopluka Karáska v klubu SSM v Přešticích (13. prosince 1975) dostali vysoké tresty, které jim byly po odvolacím soudu 3. září 1976 sníženy na polovinu, tedy na patnáct, devět a čtyři měsíce. Po třídenním soudu byly 23. září v Praze vyneseny další rozsudky podle paragrafu 202 trestního zákona - výtržnictví: Jirous dostal osmnáct měsíců, Zajíček jeden rok, Karásek a Brabenec ve vězení strávili po osmi měsících. Proces proti undergroundu měl velký ohlas mezi nekonformními českými intelektuály a významně přispěl ke vzniku Charty 77, nejvýznamnější opoziční inciativy v Československu. Cesta Plastic People do podzemí tím byla dokončena. Po propuštění už o jiných než zcela konspirativních koncertech pro vybrané publikum nemohli ani uvažovat. Jejich jméno se ovšem rychle stalo známým pojmem doma i v zahraničí; publicita v oficiálním československém tisku se samozřejmě omezila na líčení Plastiků jako vulgárních chuligánů, hudebních analfabetů a psychicky narušených individuí.

1977
Paulu Wilsonovi bylo zrušeno povolení k pobytu v Československu. Plastici se s ním 9. července rozloučili koncertem v domě manželů Princových v Rychnově, kde spolu zahráli osvědčené písničky od The Fugs a The Velvet Underground. Příležitostnou sestavu pro tento koncert vytvořili Hlavsa, Janíček, Kabeš, Zeman a kytarista Otakar Michl. Setkání ukončil policejní zásah, účastníci byli zadrženi a Jan Princ byl za pořádání koncertu odsouzen na tři měsíce nepodmíněně.
1. října proběhl na Hrádečku u Václava Havla Třetí festival druhé kultury. Kromě hudebníků z undergroundové komunity (Umělá hmota 2, Svatopluk Karásek, The Hever And Vazelína, Karel Soukup) na něm účinkovala i Marta Kubišová a donedávna veřejně koncertující folkaři Jaroslav Hutka a Vlastimil Třešňák. Plastic People předvedli dvě starší písně (Magické noci, Spofa blues) a rozsáhlou skladbu 100 bodů (dodatečné zhudebnění textu, který jim přisoudil britský časopis International Times). S Plastiky zde poprvé vystoupil bubeník Jan Brabec, Josef Janíček definitivně opustil kytaru a hrál již jen na klavifon, Jiří Kabeš zaměnil housle za violu. 23. října byl (po pouhých pětatřiceti dnech pobytu na svobodě) zatčen Ivan Jirous, jako záminka posloužil jeho proslov na vernisáži obrazů Jiřího Laciny.

1978
22. dubna měly na Hrádečku premiéru Pašijové hry velikonoční, první ze série tří rozměrných projektů s Brabencovými texty, zabírajícími vždy plochu celého alba. Bývalý student teologie Brabenec napsal text původně pro evangelický kostel v Horních Počernicích, pak se jej skupina rozhodla zhudebnit a nazkoušet. Sestava Plastic People se pro tento projekt rozrostla na deset členů, významné pěvecké role dostali Pavel Zajíček a Jaroslav Unger, na housle hrál Ladislav Leština, na kontrabas Ivan Bierhanzl, na perkuse Jan Schneider. "Studiová" nahrávka, pořízená v květnu (opět na Hrádečku), vyšla roku 1980 pod názvem Passion Play u kanadské firmy Boží Mlýn, založené Paulem Wilsonem. Zároveň s Pašijemi natočili Plastici Dopis Magorovi, dvacetiminutový hudební pozdrav uvězněnému Ivanu Jirousovi (po odvolacím soudu 5. května byl Jirous odsouzen na osmnáct měsíců). Ve Francii vyšla deska Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned; vydavatelé ovšem neměli k dispozici kvalitní nahrávku, album bylo vydáno jako monofonní a dvě skladby byly neúplné.

(Vše na Plastic People)

The Plastic People Of the Universe vznikli v roce 1968 a jejich tvorba, ovlivněná v začátcích zejména americkými Velvet Underground, Captainem Beefheartem či Frankem Zappou se stala během doby jednou z nejoriginálnějších na nejen české rockové scéně. Skupina se nedala přimět k ústupkům a kompromisům z tehdejším režimem, což je připravilo o profesionální licenci a přivádělo stále více komplikací s úřady. Systematická perzekuce vyvrcholila v roce 1976 uvězněním několika členů. Skupina opozičních intelektuálů v čele s Václavem Havlem zorganizovala kampaň na jejich podporu a propuštění, která vyvrcholila v lednu 1977 Chartou 77. Tak se stala rock´n´rollová skupina podnětem k semknutí demokratické opozice všech směrů, jaké nemělo v tehdejších komunistických zemích obdoby. Hudebníci se sbližují s Václavem Havlem, natáčejí na jeho chalupě na Hrádečku dvě ze svých poloprofesionálních ilegálních nahrávek, na jednu z nich vůdce disentu a budoucí prezident vybírá texty. Po celou dobu si skupina udržuje jasnou uměleckou vizi a hudebně se vyvíjí k nezaměnitelnému výrazu, který si získává uznání po celém světě, kam se jejich nahrávky často dobrodružnými konspiračními cestami dostávají. Část členů souboru so získává na začátku devadesátých let renomé po Evropě a v USA jako Půlnoc - kapela, která měla v základu východiska PPU.

1968
V září vznikla v Praze skupina The Plastic People Of The Universe, tvořená Milanem Hlavsou (baskytara, zpěv), Michalem Jernekem (sólový zpěv, klarinet, sopránsaxofon), Jiřím Števichem (kytara, zpěv) a Josefem Brabcem (bicí). Svou tvorbou navazovala především na newyorský soubor The Velvet Underground a pražskou psychedelickou skupinu The Primitives Group, proslulou svou divokou pódiovou show.
Hlavsa hrál rock od svých třinácti let, poprvé koncertoval začátkem roku 1965 se skupinou Beggars. Števich byl Hlavsův spolužák ze základní školy, společně hráli ve skupinách Glow-Worms, Blue Monsters a Vagabunds. Hlavsa a Jernek prošli poměrně populární břevnovskou skupinou The Undertakers.

1969
2. února Plastic People poprvé vystoupili v hospodìě Na Ořechovce v Praze-Střešovicích, v následujících měsících tam potom hráli skoro každý týden. Už v březnu byl Josef Brabec nahrazen ostřílenìjším a vlasatějším bubeníkem Pavlem Zemanem (rovněž bývalým členem The Undertakers). Vedle repertoáru The Velvet Underground a dalších souborů (například The Mothers Of Invention, The Doors, The Pretty Things) hráli Plastic People od počátkù i vlastní skladby; nejstarší byly Muž bez uší a Poschodí omamných jedů. Skládal je Hlavsa (výhradním autorem hudby zůstal i v   budoucnu), texty prvních písní psal Jernek. V dubnu se Plastici zúčastnili přehlídky amatérských rockových kapel Beat Salon ve smíchovském Music F Clubu. Postoupili do finále, kde pak v květnu získali zvláštní cenu časopisu Mladý svìt za tvůrčí přístup. Na Beat Salonu se seznámili s mladým kunsthistorikem Ivanem Martinem Jirousem, patřícím k uměleckému týmu The Primitives Group, a také s bývalým manažerem Olympiku Pavlem Kratochvílem. Jirous (později přezdívaný Magor) se o Plastic People začal starat po umìěecké stránce, Kratochvíl sjednával koncerty a pomohl skupině rychle se zprofesionalizovat. V červenci se k Plastikùm přidal klávesista a kytarista Josef Janíček, bývalý člen The Primitives Group.
V červenci a srpnu 1969 se konaly koncerty v Klubu výtvarných umělců Mánes, dvakrát v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (tedy na Výstavišti), ve Špálově galerii na Národní třídě. Plastic People tehdy kladli velký důraz na vizuální složku vystoupení, hráli v efektních hábitech, na jevišti jim plály ohně, některé texty měly přímo mytologický charakter. Velmi ambiciózním dílem se stala rozsáhlá The Universe Symphony And Melody About Plastic Doctor, vcelku poprvé provedená 3. července v Mánesu, dalšími novými skladbami byly například Modrý autobus, Kulový blesk, Crematorium Smoke nebo Gibson's Sons. Plastici většinou zpívali anglicky, často však písně prokládali českými recitativy.
V listopadu a prosinci 1969 sedmkrát koncertovali v Horomě řicích u Prahy. V prosinci hráli v S-Clubu (Praha-Vinohrady) a vyjeli na krátké turné Dubí u Teplic - Humpolec - Havlíčkův Brod - Karlovy Vary. Úryvek písně The Sun z horoměřického koncertu je zachycen ve filmu Jana Špáty Země a lidé, natočeném pro světovou výstavu v Osace. Velký úspěch na vystoupeních měla skladba Gnor's Life s textem vybraným z povídky Život Gnorův ruského spisovatele Alexandra Grina, oblíbeného autora manželů Ivana a Věry Jirousových.

1970
S nástupem komunistické normalizace se rychle začaly komplikovat vztahy Plastic People s jejich agenturou Akord, patřící pod Pražské kulturní středisko. Začátkem roku 1970 ještě Plastici absolvovali koncerty v Praze (divadlo Sluníčko), Děčíně a Humpolci, v květnu o svůj profesionální statut přišli a museli vrátit aparaturu. Spolupráce s manažerem Kratochvílem tím skončila, spory o budoucnost kapely vyústily v odchod Jerneka a načas i Števicha. Zbylé trio si na nové vybavení vydělávalo na lesní brigádě v okolí Humpolce a během léta vystupovalo pod názvem Lumberjacks na tancovačkách ve Skále u Humpolce, zvítězilo na okresním rockovém festivalu v Pelhřimově, hrálo i v Ledči nad Sázavou.
V září sestavu Plastic People doplnili v Československu usazený Kanaďan Paul Wilson (zpěv, kytara) a Jiří Kabeš (housle, příležitostně i kytara). Toto období znamenalo zcivilnění jevištního projevu a zároveň větší příklon k přejatému repertoáru - hlavně ke skladbám The Velvet Underground a The Fugs, v menší míře i Franka Zappy. První vystoupení s Wilsonem a Kabešem se konalo 26. září v Suché u Nejdku, společně s Plastiky tam účinkovala i radikálně experimentující skupina Aktual, vedená výtvarníkem Milanem Knížákem. Další koncert proběhl 26. prosince v Ledči nad Sázavou.

1971
Začátkem roku Plastic People třikrát hráli v pražském Music F Clubu. 10. února to byl koncepční pořad Pocta Andy Warholovi, uvedený přednáškou Ivana Jirouse a sestavený výhradně ze skladeb The Velvet Underground, doplněných promítáním diapozitivů s Warholovou tvorbou; 26. února společný koncert s Aktualem; poslední vystoupení v Music F Clubu se uskutečnilo 2. dubna. V únoru a březnu Plastici hráli na dvou plesech v Kulturním domě Dopravních podniků v Praze, v dubnu vystoupili v Suché u Nejdku, v červnu v Ledči nad Sázavou, v červenci ve Skále u Humpolce, v září v Jihlavě a Letovicích u Blanska, v prosinci v Praze-Slivenci a Želechovicích u Gottwaldova. Přibylo jen několik málo původních skladeb: Rosie Rottencrotch, Indian Hay, The Fairy Queen (text, který je úpravou fragmentu ze Shakespearova Snu noci svatojánské, původně zhudebnil anglický skladatel Henry Purcell), Never Seek To Tell Thy Love. Plastici tehdy také často hrávali Knížákovu skladbu Život je boj.

1972
Začátkem roku se vrátil kytarista Jiří Števich a se skupinou začal vystupovat i trumpetista Jan Jílek. Podařilo se uspořádat už jen čtyři veřejné koncerty. 31. března Plastic People hráli na plese gymnázia v Písku (jejich vystoupení ovšem bylo na příkaz vedení školy záhy ukončeno). 31. května obstarali krátkou hudební vložku na večeru výrazového tance v Kulturním středisku Na Zavadilce v Praze 6 (se skladbou Na sosnové větvi, kterou zpíval Josef Janíček). 24. a 29. června odehráli samostatné koncerty ve Zruči nad Sázavou a v Závodním klubu ČKD Polovodiče v Praze 4; repertoár rozšířili například o písně Růže a mrtví (Paul Wilson ji interpretoval česky) a The Tyger, další zhudebněnou báseň Williama Blakea. Zručský koncert měl negativní ohlas v místním tisku; na pražském vystoupení došlo ke konfliktu s příslušníkem Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, Jirous byl zadržen a předveden na policejní stanici. Byly to první zřetelné předzvěsti budoucích problémů.

(více na Plastic People)